Pražský hrad - Hradčany

Strahovský klášter

Tento klášter na Strahově, náležící mezi nejcennější církevní památky u nás a představuje jednu z dominant Prahy. Založil ji z popudu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka v roce 1140 král Vladislav II se svou manželkou Gertrudou. Zakladatelé měli nejspíš v úmyslu vytvořit zde pohřebiště panovníků, nakonec sem však byla uložena jen těla Vladislavova, Gertrudy a Zdíka. Někteří znalci tvrdí, že klášter s chrámem Panny Marie byl ve své době největší stavbou v Evropě.

V roce 1142 sem přišli mniši sv. Norberta, tedy premonstráti. Roku 1627 Strahovu přidalo na významu přivezení ostatků sv. Norberta, jmenovaného arcibiskupem v Magdeburgu. Objekty prošly mnoha rekonstrukcemi, ale chrám P. Marie si dodnes uchoval původní základy. Románské stěny a pilíře jsou i základem přilehlého kláštera, v němž je pravým klenotem proslulá Strahovská knihovna.

Loretánské náměstí

Na Loretánském náměstí můžeme spatřit jeden z nejvýznamnějších pražských paláců - Černínský palác. Mohutný barokní palác, v němž dnes sídlí Ministerstvo zahraničních věcí ČR, obklopuje krásná Černínská zahrada francouzského typu, která bohužel není veřejnosti přístupná. Na fasádě Černínského paláce je umístěna pamětní deska připomínající tragické úmrtí ministra Jana Masaryka, syna prvního československého prezidenta, který zemřel v roce 1948 na následek pádu z okna paláce (dodnes se spekuluje o možnosti cizího přičinění).

V místě dnešního Černínského paláce stálo sídlo Benigny Kateřiny z Lobkovic. Tato kněžna byla natolik ovlivněna krásou kaple Panny Marie Loretánské v Mikulově, že se rozhodla pro stavbu Lorety v Praze a pro její umístění zvolila plochu proti svému paláci. Základem stavby je Svatá chýše, tzv. Santa Casa, hranolovitý objekt zdobený plastickým štukem. Je odvozen od Svaté chýše, která se nalézá v italském Loretu. Stavba má symbolizovat domek, v němž navštívil archanděl Gabriel Pannu Marii, aby jí zvěstoval narození Krista. Roku 1291 prý andělé odnesli posvátný domek z Nazareta na italskou půdu.

Podle loretánského modelu se potom budovaly kopie domku po celém křesťanském světě a jen v Čechách jich bylo okolo padesáti. Nejkrásnější je ovšem Loreta pražská. Zvonkovou hru, znějící každou hodinu ze starší věže nad vchodem sestrojil pražský hodinář Petr Naumann, jejích 27 zvonků představuje stejný počet, jako počet dětí, které pochovala chudá vdova podle legendy, když v Praze vypukl mor. V klenotnici je ukryt Loretánský poklad, který je dnes pouze torzem původního pokladu. Nejvýznamnější je kolekce monstrancí – schránek na ostatky svatých. Největší silně zlacenou Diamantovou monstranci zdobí 6 222 diamantů. Padesát tři paprsků, symbolizujících slunce ozařujících Pannu Marii, dalo monstranci druhé pojmenování "Pražské slunce".

Hradčanské náměstí

Hradčanské náměstí si dodnes zachovalo svou středověkou dispozici. V jeho středu vznikl parčík s barokním Mariánským sloupem z roku 1726. Náměstí, rozprostírající se před vstupem do Pražského hradu, přechází v rampu, odkud se otevírá jeden z nejkrásnějších pohledů na Prahu.

Na tomto náměstí je k pozorování řada významných pražských paláců. Jedním z nich je Schwarzenberský palác patřící mezi nejtypičtější ukázky renesančního stavitelství a svou rozlohou se řadí k největším objektům na Hradčanech. Dnes hostí sbírky Vojenského muzea.

Mezi nejhonosnější stavby patří Arcibiskupský palác. Původně renesanční palác byl přestavěn a rozšířen do současné podoby, charakterizované rokokovou hlavní fasádou. Vrcholně barokní budova mohutného Šternberského paláce hostí sbírky starého evropského umění Národní galerie. Severní část náměstí zčásti tvoří velmi rozsáhlý renesanční Martinický palác z druhé poloviny 16. století. Zahrada i sály tohoto paláce slouží kulturně - uměleckým produkcím.

Na konci dnešní Loretánské ulice stojí Hradčanské radnice. Ta byla poté, co byly Hradčany v roce 1598 povýšeny na město královské, přestavena do své dnešní renesanční podoby. Hrzánský paláce stojí ve velmi prudkém svahu, a tak na straně do Loretánské ulice dosahuje výšky pouze jednoho patra, zatímco na straně k Petřínu je pětipatrový.

Královská zahrada, letohrádek a míčovna

Královská zahrada byla prvním velkým počinem renesance v Praze. Tuto nejznámější zahradu pražského hradu, založil v roce 1534 král Ferdinand I. V zahradě se ujalo několik vzácných rostlin, například v 60. letech 16. století v Královské zahradě vykvetly přičiněním italského lékaře, botanika a autora známého herbáře Petra Mattioliho první tulipány ve střední Evropě (teprve poté se začaly pěstovat v Nizozemí). Podařilo se zde sklidit také pomeranče, citróny, ananasy, fíky a vysazen byl i kávovník. Ani po smrti Ferdinanda habsburského zájem o zahradu neupadal – těšil se z ní a nadále ji rozvíjel Maxmilián II. a Rudolf II. Za vlády těchto panovníků v Královské zahradě stálo již několik staveb - dvě míčovny, Královský letohrádek, Lví dvůr, střelnice, dům zahradníka a fíkovna.

Na východním okraji zahrady vyrostla jedna z nejcennějších a slohově nejčistších renesančních památek u nás - Královský letohrádek, zvaný též Letohrádek královny Anny nebo tzv. Belveder. Objekt, považovaný za nejkrásnější renesanční stavbu severně od alp, nechal roku 1538 budovat Ferdinand I. (1526 – 1564) pro chvíle odpočinku i zábavu. Zároveň tak chtěl dát najevo náklonnost ke své manželce Anně Jagellonské, která se však dokončení objektu nedožila. Na výstavbě letohrádku se podílel stavitel Paolo della Stella. Horní patro navrhl a realizoval královský stavitel Bonifác Wohlmuth. V současnosti se královský letohrádek využívá především pro pořádání výstav výtvarného umění, hudebních vystoupení a pro prezentaci uměleckých řemesel.

Míčovna - Architekt Wohlmuth, který pracoval na letohrádku, vytvořil velkolepý renesanční objekt o půdorysu 68 x 13 m. Jde o typ arkádové sala terreny, původně otevřené do zahradních interiérů. V Míčovně, se odehrávaly různé sportovní hry. Roku 1723 se prostory přeměnily v konírny a o několik desítek let později, za vlády Josefa II., v armádní skladiště. Na konci 2. světové války objekt dne 9. května 1945 zapálili fašisté a v 50. letech se uskutečnila obnova budovy. Došlo k zasklení původně otevřených oblouků a do sgrafitové výzdoby byl začleněn znak pětiletky se srpem a kladivem. Dnes objekt slouží především výstavním účelům.

Nyní se můžeme vydad na prohlídku Pražského hradu jako takového.